Noc s Andersenem (4. 4. 2014)

9.4.2014

V pátek 4. dubna 2014 se v knihovně Matěje Josefa Sychry ve Žďáře nad Sázavou konala tradiční akce pro děti s názvem Noc s Andersenem. Program zahrnoval mnoho překvapení včetně nocování v knihovně. Děti zavítaly také do Moučkova domu Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou, kde na ně čekal zhruba hodinu trvající program.
S úderem dvaadvacáté hodiny vešly děti do potemnělého Moučkova domu. Nejprve se dozvěděly různé zajímavosti z dějin našeho města, přičemž některé si na vlastní kůži vyzkoušely, jak těžkou zbroj nosil rytíř Smil z Lichtenburka, nebo co na sebe oblékal František kardinál z Ditrichštejna, který roku 1607 povýšil Žďár na město. Jeden mladý muž si též zkusil klobouk a velké okruží, zvané „mlýnské kolo“, které mohl nosit renesanční šlechtic a správce zdejšího panství Matouš Augustin Lejský z Rosenbachu a Kluzboch. Mladá dáma se pro změnu zkrášlila elegantním kloboučkem, jaký mohla nosit i dcera barvíře Hronka, která kdysi v Moučkově domě žila.
Poté, co se ještě dozvěděli, jak poměrně nedávno fungovala škola a k čemu sloužila rákoska, odebrali se mladí návštěvníci do obchodu z období první republiky. Zde jim hrdý majitel ukázal, co všechno si mohli v jeho koloniálu zakoupit, jak se vážilo a balilo zboží, jak vypadala pokladna, zásobník na kávu, mýdlo na zuby a které cukrovinky se před sto lety mlsaly. Děti si přivoněly k dobovému mýdlu na praní, hádaly podle vůně název koření, a když se mohly na cokoli zeptat, pan obchodník jim trpělivě odpovídal.
Následně se všichni vydali po schodech do salónu bohatého žďárského měšťana z devatenáctého století. Zde je u piána očekával elegantně oděný synovec skláře Františka Ignáce Hafenbrädla, který na ně spustil svou nádhernou češtinou z dob národního obrození, do které se mísila nejen německá slova a přízvuk, ale také mnoho nově vytvořených slov, z nichž některá používáme dodnes a jiná už dávno z naší mluvy vymizela. „Ja být česká flastenec“, pravil nadšeně synovec a děti se hned dozvěděly, co je to medák, cucka, stolostroj, jídlovec, libozněna či břinkotruhla (z našeho hlavního města – Vídně), kdo byl podobazník, nebo že velbloud se původně říkalo slonovi. Velký ohlas vzbudil přenosný záchod, jehož výhody byly zdůrazněny příběhem o dobrodružné noční výpravě na zastaralou „kadiboudu“ na dvoře.
Tím prohlídka skončila a mládež, plná dojmů, se odebrala vstříc spánku v budově knihovny.

Renesanční šlechtic a správce zdejšího panství Matouš Augustin Lejský z Rosenbachu a Kluzboch. Foto: Jiří Marek (Žďárský deník)
František kardinál z Ditrichštejna, který roku 1607 povýšil Žďár na město. Foto: Jiří Marek (Žďárský deník)
V prvorepublikovém obchodě. Foto: Kamila Dvořáková
V prvorepublikovém obchodě. Foto: Kamila Dvořáková
Hrdý majitel koloniálu seznamuje návštěvníky se svým sortimentem zboží. Foto: Kamila Dvořáková
Ukázka zásobníku na cikorku. Foto: Kamila Dvořáková
Dobová reklama. Foto: Kamila Dvořáková
Elegantně oděný synovec skláře Františka Ignáce Hafenbrädla u piána v měšťanském salónu. Foto: Kamila Dvořáková
Elegantně oděný synovec skláře Františka Ignáce Hafenbrädla u piána. Foto: Kamila Dvořáková
Seznámení s novočeštinou. Foto: Kamila Dvořáková
Kdo ví, co je to cucka, břinkotruhla, podnosnice libočudná nebo kdo byl podobazník? Foto: Kamila Dvořáková
Návštěvníci se dobře baví. Foto: Kamila Dvořáková
Návštěvníci se ptají. Foto: Kamila Dvořáková
Vymoženost bohatých vrstev - přenosný záchod. Foto: Kamila Dvořáková
Obsah přenosného záchodu aneb práce služky. Foto: Kamila Dvořáková
I obchodník se dobře baví. Foto: Kamila Dvořáková
Hrdý žďárský měšťan. Foto: Kamila Dvořáková
Hrdý žďárský měšťan u portrétu svého strýce Františka Ignáce Hafenbrädla. Foto: Kamila Dvořáková
Pracovníci Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou Miloslav Lopaur a Stanislav Mikule v kostýmech. Foto: Kamila Dvořáková